
Olivové mýdlo:tisíciletý lékař, masér i kouzelník s lidskou krásou
Mýty a historie vítěze mezi mýdly
Olivové mýdlo: tisíciletý lékař, masér i kouzelník s lidskou krásouStejně jako olivový olej nemá konkurenci také olivové mýdlo. Tuhle „kostku“, vyrobenou podle prastaré receptury vycházející z přírody samotné, nepřeválcovala ani záplava moderních kosmetických přípravků. A když, tak jen na krátký čas. Současný trend jak na americkém, tak na evropském kontinentu, s tradičním olivovým mýdlem velmi vážně počítá.
Jeden z mýtů praví, že původní vlastí mýdla jako takového je řecký ostrov Lesbos.
Vody v okolí chrámu, kde se obětovávala zvířata bohyni Artemis, s sebou často unášely zvířecí ostatky a spálený tuk, který tvořil na vodě žlutavý zákal. Místní ženy, které v potocích praly, si všimly, že je prádlo čistější, když je voda žlutá. Básnířka Sapfó prý popsala tento jev v jedné ze svých básní, a místní na její počest nazvali proces vzniku mýdla „Saponopiisi“ (Sapó / Sapfó + píisi = báseň).
Řekové pochopili, že základní přírodní materiál pro výrobu mýdla je tuk. A tak použili to, co se nalézalo v dostatečném množství v okolní přírodě – olivový olej. Tak se zrodilo čisté olivové mýdlo. Řecká mytologie zmiňuje jeho použití olympskými bohyněmi, kterým, jak známo, na kráse velmi záleželo.
Starověcí Řekové a Římané používali olivové mýdlo dvojím způsobem – jako lék na rány a jako prostředek pro dokonalou hygienu.
Jednou z dneškem trochu pozapomenutých řeckých a římských zkušeností je fakt, že masáž za pomoci přírodního olivového mýdla pomáhá zpevnit pokožku a svaly. Starověcí atleti na tohoto pomocníka nedali dopustit!
Tehdejší kult krásného těla navíc vítal samet obličeje i celého těla, který po sobě olivové mýdlo zanechává. Používalo se i na vlasy, a lidé byli nadšení z objemu a lesku, který dávalo jejich účesům. Matky navíc olivové mýdlo považovaly za jediný prostředek vhodný k hygieně citlivé dětské pleť.
Až do dnešních dnů je v Řecku mnoho hospodyněk, které si vyrábějí olivové mýdlo podomácku. Používají usazeninu vzniklou po přefiltrování oleje, vodu, louh a sůl.
Továrny na výrobu olivového mýdla vznikly v Řecku až po osvobození země od turecké nadvlády, tedy v první polovině 19. století, a zůstávají převážně rodinnými firmami pyšnými na své tradice.
Mýdlo se zde vyrábí tradičním způsobem, bez chemických přísad a barviv a suší se přírodním způsobem. Je antialergické, vhodné pro časté používání jak na obličej, tak na tělo, ideální i pro citlivou dětskou pokožku. Čistí, aniž by dráždilo a vysušovalo, je bohaté na vitamíny E a A. Navíc je velmi účinné pro hluboké čištění pórů a doporučuje se tedy i lidem, kteří mají problémy s akné.
Novější výzkumy prokazují, že chrání i před možným nepříznivým účinkem slunečních paprsků a radioenergií. Proto se používá například i v provozech, kde pracující přicházejí do styku s nebezpečnými látkami.
Trocha vědy
Žádné jiné mýdlo vyrobené z rostlinných olejů, o mýdlech z živočišných tuků ani nemluvě, neposkytuje takovou koncentraci vitamínů, esenciálních mastných kyselin a přírodních antioxidantů jako mýdlo, pro nějž byl základní surovinou olivový olej. Toto jedinečné mýdlo v sobě obsahuje všechny vzácné látky z olivového oleje, při jeho výrobě nebyly použity žádné syntetické chemikálie, parfémy ani živočišné tuky. Má přirozenou mýdlovou vůni a jeho přínos pro pokožku je mnohostranný:
Mimořádný hydratační efekt díky přirozenému obsahu glycerinu,triterpenových kyselin, které mají schopnost vázat vodu. Má antibakteriální a antimykotický účinek, protože obsahuje sodné soli. Vysokou účinnost proti plísním ve srovnání s mýdly jiného složení mu dává komplex přírodních fenolů. Fenoly a fenolové kyseliny v olivovém oleji i mýdle navíc tvoří jedinečnou směs přírodních látek, které zejména při společném působení znásobují svůj antioxidační efekt proti volným radikálům a schopnost filtrovat sluneční záření.
Výsledkem přítomnosti vitaminu E, karotenoidům, aromatickým alkoholům a linolové kyseliny v olivovém oleji je silný účinek proti stárnutí kůže.
Hojivý efekt, který znal již starověk, je daný přítomností triterpenových kyselin a uhlovodíku zvaného skvalén. Ten je přirozenou součástí kožního mazu a vytváří na pokožce film, který udržuje přirozenou vlhkost pokožky. Přispívá k regeneraci pokožky, zlepšuje průběh kožních onemocnění, urychluje hojení poranění kůže a významně působí proti jejímu stárnutí. Má schopnost zjemňovat vrásky kolem očí a úst. Skvalén se hojně vyskytuje v rostlinných olejích, zejména v olivovém oleji a z něj přechází do olivových mýdel.
Zelené nebo bílé?
Olivové mýdlo: tisíciletý lékař, masér i kouzelník s lidskou krásouOlivová mýdla se vyrábějí ve dvou barevných variantách – bílé a zelené. Zbarvení způsobuje obsah přírodního zeleného barviva chlorofylu. Zatímco pro dosažení bílé barvy se chlorofyl z mýdlového polotovaru odfiltrovává pomocí filru z jemného křemičitého písku, do mýdel zelené barvy je pro její zvýraznění chlorofyl přidává. Kromě vlivu na barvu má chlorofyl řadu významných vlastností: podporuje regeneraci pokožky, napomáhá hojení drobných poranění kůže a díky antibakteriálním účinkům zabraňuje zánětům (ze stejného důvodu se přidává také do zubních past).
Zelené i bílé mýdlo se těší velké oblibě. Zelené považují jižané za více „rychle uzdravující“ a bílé za více „udržující a pečující“. V každém případě jsou oba druhy opravdovými kouzelníky denní hygieny!
Mydlí se celá rodina
Po záplavě úžasných (a zpravidla dost drahých) kosmetických přípravcích z všudypřítomných reklam se olivová mýdla postupně vrátila zpět i do koupelen mladých řeckých rodin. Babičky a dědečkové, kteří tradici nikdy neopustili, to komentují slovy: My jsme vám to říkali.
„Požíváme ho všichni a jedno olivové mýdlo máme vždycky navíc i pro našeho pejska,“ nechala se slyšet soluňská dáma. „Zbavilo ho dlouhodobého ekzému a má díky němu srst jako plyšová hračka.“
(gias)

